Další povinností porážejícího je prověřit, zda porážené zvíře není nemocné nebo zraněné (například dravcem), nebo jestli nemá nějaký defekt způsobený nemocí či zraněním; pokud by tomu tak bylo, vztahovala by se na toto zvíře pravidla týkající se נְבֵלָה a טְרֵפָה.

Pokud je porážen pták, je nutné, aby se jednalo o druh, který je vším Lidem Izraele obecně přijímán jako povolený, tedy o druh, jehož způsobilost není předmětem žádného sporu a to bez ohledu na pravidla definovaná tradicí talmudistů.
Porážený pták by neměl být nemocný nebo zraněný, nebo mít defekt způsobený nemocí či zraněním (například dravcem), jedná se tedy o obdobná pravidla jako v případě zvířat.
Stejně jako v případě zvířat, neporážíme matku nebo otce ve stejný den jako mládě; jedná se o pravidlo analogicky odvozené z pravidla pro skot a brav.

Porážka musí být provedena (porážkovým, řeznickým resp. obětním) nožem, neboť je psáno: Abraham vztáhl ruku a vzal (porážkový, obětní) nůž מַאֲכֶלֶת, aby svého syna podřízl. (1M 22:10)

Je nezbytné, aby byl porážkový nůž delší než hrdlo poráženého zvířete, musí být velmi ostrý, musí mít neporušené ostří bez zubů či jiných narušení břitu, čepel musí být stejné tloušťky, musí mít hladký povrch bez zdrsnění; tj. nůž nesmí působit při průchodu hrdlem bolest.
Hrot čepele porážkového nože musí být oblý, respektive nesmí být špičatý, aby nemohlo dojít k poranění poráženého zvířete ostrým hrotem čepele; takto zraněné zvíře by se stalo nezpůsobilé ke konzumaci.
Talmudisté povolují porážku jakýmkoli typem nože.