Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 19

A nyní obrátíme pozornost na to, co nám Alláh* doporučil a přikázal dělat s קַן-צִפּוֹר, tedy s ptačím hnízdem.

* Dílo je sepsáno v judeo-arabském jazyce, proto autor používá arabské slovo الله אללה Alláh; slovo Alláh používá jako arabské slovo pro Jediného Boha, ne jako jméno Jediného Boha - poznámka překladatele.

Když cestou narazíš na ptačí hnízdo s ptáčaty nebo vejci, ať už na stromě nebo na zemi, s matkou sedící na ptáčatech či vejcích, neber matku i s mladými. (5M 22:6)

Je psáno: Když cestou narazíš na ptačí hnízdo... (5M 22:6), to znamená, že pokud najdeme během své cesty ptačí hnízdo s ptáčaty nebo vejci, které si nikdo nenárokuje, můžeme si ho přivlastnit.
Dále je psáno: … ať už na stromě nebo na zemi … (5M 22:6); Písmo Svaté jako příklad zmiňuje místa nejčastějšího umístění hnízd, přikázání se ale nevztahuje pouze na hnízda postavená na stromech nebo na zemi, ale na ptačí hnízda obecně.
Stejné pravidlo platí pro ptačí hnízda postavená například na střechách nebo zdech.
A dále pak: … s ptáčaty nebo vejci … (5M 22:6); i v tomto případě se jedná pouze o nejčastější případy ne o nějaké limitující omezení, neboť nejsou zmíněna například ptáčata druhů, která po vylíhnutí nevyžadují pomoc a péči rodičů a nevyskytují se v hnízdě, nebo mláďata vypadlá nebo vyhozená z hnízda.
Obecně řečeno se pravidlo netýká čerstvě vylíhlých ptáčat, nebo téměř dospělých jedinců, týká se zejména jedinců nacházejících zhruba ve středu vývojové fáze mezi vylíhnutým ptáčetem a ptáčetem přecházejícím do fáze dospělosti.
Stejně tak je tomu v případě vajec, přikázání se netýká vajec, která již obsahují zárodek (případně krev) a neposkytují tedy žádný užitek, ale vajec, které je možné konzumovat, případně je využít pro jiné účely.
Vejce tedy nemůže obsahovat krev nebo zárodek.

Věž, že pokud rozbiješ vejce a najdeš v něm něco, co připomíná krev nebo krvavé žilky, je zakázáno takové vejce konzumovat.
Důvod je obdobný jako v případě zvířat.

Dále pak Písmo Svaté říká: … s matkou sedící na ptáčatech či vejcích, … (5M 22:6)

Tato slova se nevztahují pouze na matku, ale i na otce mláďat; znamená to tedy, že se stejný zákaz vztahuje i na samce sedícího na vejcích nebo ptáčatech.
Zmíněna je ale matka, protože u velkého počtu druhů je to právě ona, kdo sedí na vejcích nebo mláďatech; u jiných druhů se samec se samicí střídají a jen u malého počtu druhů sedí na vejcích a mláďatech jen samec.
Výrok: neber matku i s mladými. (5M 22:6) omezuje možnost výběru na mláďata; bez tohoto upřesnění bychom si mohli vybrat, zda si vezmeme vejce respektive ptáčata nebo na nich sedícího rodiče nebo obojí.
Závěrečná část verše: Matku pustíš, mláďátka si smíš vzít. (5M 22:7) přímo přikazuje pustit rodiče a povoluje vzít si ptáčata.

Tento verš se vztahuje jak na povolené tak i na zakázané ptáky, neboť neobsahuje omezení vztahující se pouze na určité druhy.

Věz, že si můžeme vzít vejce nebo ptáčata, ale rodiče musíme propustit, neboť rodiče mohou opět zahnízdit a mít další mláďata; naopak mládě bez rodičů většinou uhyne.

Zakázána je i kastrace, neboť je psáno: Zvíře s varlaty rozmáčknutými, roztlučenými, odříznutými nebo pořezanými nepřinesete יהוה. To ve své zemi dělat nebudete.
Z kontextu je zřejmé, že se zákaz vztahuje obecně na kastraci, která znemožňuje reprodukci, tedy plození mláďat.
Z podobného důvodu je zakázáno kácet ovocné stromy poskytující ovoce k jídlu, neboť je psáno: Můžeš zničit a skácet jenom strom, o němž víš, že to není strom s ovocem k jídlu. (5M 20:20)

Pokud se někdo zeptá, proč není povoleno vzít ptáka, který sedí na vejcích nebo ptáčatech spolu s těmito vejci či mláďaty, odpověz: někteří učenci tvrdí, že to je zakázáno z obdobného důvodu, jako je zakázáno porážet mládě zvířat ve stejný den jako jeho matku.
Každopádně Alláh* slibuje dlouhý život tomu, kdo toto přikázání dodržuje, tedy toho kdo nechá rodiče naživu a nevezme je spolu s ptáčaty či vejci, neboť je psáno: Tak ti bude dobře a budeš dlouho živ. (5M 22:7)
Ten kdo tak činí, získává od Boha tento vznešený slib.
Slitování a dobrotivost jsou vlastnostmi Alláha*, jak je psáno:
יהוה je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. (Žalm 145:9)

Věz, že tak smíme činit pouze humánně a se soucitem.

Ač nám Alláh* povolil jíst určité druhy zvířat, vždy konzumaci podmínil řádně provedenou porážkou zvířete (při níž porážené zvíře netrpí - pozn. překladatele).
V tom spočívá Boží milosrdenství.

Alláh* nám povolil využívat hospodářská zvířata, nicméně toho využití omezil určitými pravidly, například zakázal využívat zároveň silnější a slabší zvíře, neboť je psáno: Nebudeš orat s dobytčetem a oslem zapřaženými spolu. (5M 22:10)
Neznamená to, že by tato zvířata neměla být využívána k orbě, nesmí být pouze zapřažená společně.
Dále je zakázáno nasazovat dobytčeti náhubek během setí a mlácení obilí.
Jedná se o další projev Božího milosrdenství; vždyť i zvíře je živá bytost, jehož duše touží po potravě, zvláště pak když jí má na dosah.
Někteří učenci zastávají názor, že se přikázání - Při mlácení nedáš dobytčeti náhubek. (5M 25:4) - vztahuje pouze na zvířata, která je povoleno konzumovat; v případě zvířat, která není povoleno jíst.

Věz, že i s ostatními zvířaty musíme jednat jako s dobytčetem.
V Písmu Svatém zmíněná pravidla týkající se dobytčete se vztahují na všechna zvířata; tato skutečnost ukazuje veliké milosrdenství Boha vůči Svým stvořením!

Blahoslavena budiž Vznešenost Věčného; nechť je veleben a chválen, oslavován a vyvyšován!
U Boha hledáme útočiště a ochranu, před těmi kdo se Bohu odmítají podřídit a kdo připisují řízení světa někomu nebo něčemu jinému, a před těmi kdo odmítají Bohem stanovená pravidla týkající se zvířat.
Nechť Bůh zničí ty, kdo věří zlu a hanebnostem, ty kdo urážejí Písmo Svaté; nechť také zničí ty, kdo tyto hanebnosti hlásají!