Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 4

Alláh* nám dále zakázal jíst 21 druhů létajících živočichů.
Dvacet z nich je uvedeno v
פרשה שמיני (3M 9:1 až 11:47): Z létajících živočichů budete mít v opovržení tyto, nesmějí se jíst, jsou hodni opovržení: orla, orlosupa a mořského orla, luňáka a různé druhy jestřábů, všechny druhy havranů, pštrosa, sovu, racka a různé druhy sokolů, kulicha, kormorána a výra, sovu pálenou, pelikána a mrchožrouta, čápa a různé druhy volavek, dudka a netopýra. (3M 11:13 až 19)

* Dílo je sepsáno v judeo-arabském jazyce, proto autor používá arabské slovo الله אללה Alláh; slovo Alláh používá jako arabské slovo pro Jediného Boha, ne jako jméno Jediného Boha - poznámka překladatele.

V Páté knize Mojžíšově je zmíněn další zakázaný druh, a to דַּיָּה sup.

V Páté knize Mojžíšově je ve slově הַדָּאָה písmeno ד nahrazeno písmenem ר, je tedy použito slovo וְהָרָאָה.
V Písmu Svatém můžeme dohledat záměnu písmene
ד písmenem ר i v jiných slovech, například ve slovech ורודנים a ודדנים.

Jiní učenci, se ale domnívají, že slovo ראה znamená jestřáb; a tvrdí, že jestřáb ve Třetí knize Mojžíšově není zmíněn, a že דאה je to samé co דיה.

Vězte, že Alláh* v Páté knize Mojžíšově povoluje jíst všechny čisté ptáky, jak je psáno: Smíte jíst všechno čisté ptactvo. (5M 14:11)
Následuje část, která definuje zakázané druhy ptactva, jak je psáno: Jen tyto z nich jíst nesmíte: orla, orlosupa a orla mořského, luňáka, jestřába a různé druhy supů, žádný druh havranů, pštrosa, sovu, racka a různé druhy sokolů, kulicha, výra a sovu pálenou, pelikána, mrchožrouta a kormorána, čápa a různé druhy volavek, dudka a netopýra. (5M 14:12-18)

Tyto verše, a zejména pak verš jedenáctý, dokazují, že čistého ptactva je více než ptactva nečistého.

A vězte, že mezi těmito druhy jsou ty, jež tvoří מין a ty které מין netvoří.
מין tvoří například jestřáb איה a sup דיה, havran ערב, sokol נץ a volavka אנפה.
Slovo
מין je výraz pro druh či rod, který je tvořen několika poddruhy či druhy **, například volavka popelavá a volavka africká; jedná se o jeden rod, do něhož zmíněné druhy náleží.

** Je pochopitelné, že taxonomie Písma Svatého ne vždy odpovídá v dnešní době používaným taxonomickým systémům -  poznámka překladatele

Všech jednadvacet zakázaných druhů včetně jejich poddruhů bylo lidu obecně známo ještě dlouhou dobu po předání Tóry Mojžíšovi, mír s ním; stejně tak byly obecně známy všechny povolené druhy.
Nicméně po zničení Chrámu byl Lid Izraele vyhnán ze Svaté země, ve vyhnanství začal používat místní jazyky, asimiloval se a téměř zapomněl svůj jazyk; a ne všechny zakázané druhy a poddruhy bylo možné spolehlivě identifikovat, neboť význam mnoha jmen zakázaných druhů se stal Lidu Izraele nejasným.
Znalosti dříve obecně známých věcí byly značně redukovány.
To je důvod, proč smíme jíst jen ty druhy ptáků, o kterých spolehlivě víme, že byly ve všech židovských komunitách konzumovány i v dávné minulosti.
Pouze tyto druhy ptáků se nemusíme obávat konzumovat.

Pokud nějaký jednotlivec nebo nějaká skupina lidí má pochybnosti o nějakém druhu ptáka, jenž je obecně povolený, a prohlásí ho za zakázaný, neměli bychom si s tím lámat hlavu, a měli bychom následovat většinu.
Věz, že důvod proč Stvořitel přesně nespecifikoval žádné znaky zakázaných ptáků je ten, že jsou ve většině případů totožné se znaky ptáků povolených (neboť zakázaní ptáci nemají žádné specifické vlastnosti).
To je i důvod proč Alláh* přesně nespecifikoval ani znaky ptáků povolených.

Rabanité prohlašují za povolené ptáky ty, kteří mají vole nebo svalnatý žaludek (předžaludek), který se dá odloupnout rukou, ostruhu a kteří nejsou dravci; tato pravidla jsou ale pouze výmyslem Talmudistů, neboť Alláh* tato pravidla nedefinoval.
Jedním z důkazů, který potvrzuje nesmyslnost tohoto talmudistického pravidla je skutečnost, že talmudisté zjistí až po rituální porážce, zda porážený pták skutečně jejich pravidla splňuje.

Ti kdož chtějí být detailněji obeznámeni s dalšími argumenty, vyvracejícími pravidla talmudistů, musí nahlédnout do podrobných děl našich učenců, mír s nimi.
Mnoho z našich učenců, mír s nimi, přeložilo jména zakázaných ptáků do arabštiny.
A zde je jejich překlad:

נֶשֶׁר je orel, פֶּרֶס je orlosup, jiní říkají, že to je černý orel, עָזְנִיָּה je mořský orel, רָאָה je luňák, jiní říkají, že to je jestřáb nebo sup, אַיָּה je jestřáb, jiní říkají, že káně nebo výr, עֹרֵב je havran, בַּת הַיַּעֲנָה je pštros, תַּחְמָס je vlaštovka, podle jiných lelek nebo sova, שָּׁחַף je racek, jiní tvrdí, že se jedná o egyptského supa, נֵּץ je sokol, podle jiných se jedná o krahujce, כּוֹס je kulich nebo malá sova, יַּנְשׁוּף je výr nebo velká sova, שָּׁלָךְ je kormorán, podle jiných orlovec říční, תִּנְשֶׁמֶת je podle některých sova pálená, jiní tvrdí, že se jedná o netopýra, קָּאָת je pelikán, רָחָמָה je mrchožrout, podle jiných orlovec říční, חֲסִידָה je čáp, jiní toto slovo překládají jako jestřáb nebo sup, אֲנָפָה je papoušek, podle jiných volavka, דּוּכִיפַת je dudek, עֲטַלֵּף je páv, podle jiných netopýr.

Pokud je ראה zmíněný v Páté knize Mojžíšově pouze jiným výrazem pro דאה, znamená to, že musí být jiný druh než דיה; pokud je ale ראה jiný druh než דאה, musí být דיה stejný druh jako ראה zmíněný v Třetí knize Mojžíšově.
Jak můžeme vidět, učenci se neshodují ve výkladu významu jednotlivých hebrejských názvů zakázaných ptáků, a pouze šest z nich má přesný význam ***, konkrétně se jedná o orla
נֶשֶׁר, havrana עֹרֵב, pštrosa בַּת הַיַּעֲנָה, pelikána קָּאָת, sovu pálenou תִּנְשֶׁמֶת a mrchožrouta רָחָמָה.

*** Dokonce i v případě výkladu některých z těchto šesti hebrejských názvů zakázaných ptáků se učenci neshodují - poznámka překladatele

Kromě toho nám Alláh* zakázal jíst létající havěť שֶׁרֶץ הָעוֹף, jako například vosy, včely, mouchy atp., jak je psáno: Všechna létající havěť chodící po čtyřech bude pro vás hodna opovržení. (3M 11:20)
Ze zákazu je vyňat pouze hmyz, který má nohy s
כְרָעַיִם
כְרָעַיִם jsou jakási stehna, umožňující skákání, jak je psáno: Jen to smíte jíst z veškeré létající havěti chodící po čtyřech, co má skákavé nohy, jimiž skáče po zemi. (3M 11:21)
Konkrétně se jedná o kobylky.
Pravidlo skákavých nohou sice není nijak omezeno, zdůrazněny jsou ale čtyři konkrétní rody a jejich druhy, jak je psáno: Smíte z nich jíst tyto: různé druhy kobylek, jako arbe, soleám, chargól a chágáb. (3M 11:22)

Slovo אַרְבֶּה použil i žalmista, mír s ním, ve svém žalmu: Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. (Ž 105:34)
Stejné slovo je použito i v dalším žalmu: Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce. (Ž 78:46)
A prorok Jóel použil slovo
אַרְבֶּה: Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť. (Jóel 1:4)
Z výše uvedených veršů se zdá, že ze skákavého hmyzu byl obecně znám pouze rod
אַרְבֶּה.

A Alláh* v Páté knize Mojžíšově, zakazuje létající havěť שֶׁרֶץ הָעוֹף neboť je nečistá טָמֵא: Nečistá bude pro vás i všechna létající havěť; nesmí se jíst. (5M 14:19)

V tomto verši má výraz טָמֵא obdobný význam jako výraz שֶׁקֶץ ve verších, které se týkají ryb.

Pak následuje verš: Jakéhokoli čistého létajícího tvora smíte jíst. (5M 14:20)

Pokud jde o přesné určení jednotlivých druhů kobylek, tápeme ve tmě podobně jako v případě zakázaných ptáků.
To je důvod, proč bychom se měli zdržet konzumace kobylek do doby příchodu mesiáše; ten bude schopen povolené druhy identifikovat.