Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 16

Věz, že v době vyhnanství je zakázáno porážet skot a brav v Jeruzalémě a jeho okolí, neboť v Jeruzalémě mohou být poráženy pouze קָדָשִׁים (svatosti, svaté věci); není dovoleno zde porážet חֻלִּין (světské věci); v případě Jeruzaléma se jedná se o analogii s táborem, ve kterém se během putování pouští nacházel מִשְׁכַּןStan setkávání a אָרוֹן הַבְּרִית Schrána smlouvy; neboť Jeruzalém má obdobný status jako מַחֲנֶה tábor během putování pouští (v době Šabatu) a platí zde stejná pravidla pro porážení zvířat.
Proto je v Jeruzalémě zakázáno vše, co bylo zakázáno v
מַחֲנֶה táboře.
Jako důkaz zákazu porážení
חֻלִּין, tedy zákazu porážení skotu a bravu (tj. druhů užívaných pro obětní účely) pro běžnou konzumaci slouží verš Písma Svatého:
Kdokoli z domu Izraele by zabil kus hovězího dobytka, ovci nebo kozu v táboře nebo venku za táborem, aniž to zvíře přivedl před
יהוה příbytek ke vchodu do Stanu setkávání, aby z něj יהוה přinesl oběť, takovému člověku se bude počítat vina za prolitou krev: Prolil krev, proto bude vyobcován ze svého lidu. (3M 17:3-4)
To, že se jedná o věčné ustanovení, potvrzuje následující verš:
Toto bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. (3M 17:7)

V době putování pouští neporáželi Izraelité חֻלִּין a to z důvodu přítomnosti Stanu setkávání.

Nicméně poté co se Izraelité usadili ve Svaté zemi, a později i mimo ní, tj. nebyli přímo v místě, které si Bůh vyvolil, nebo v jeho těsném okolí, bylo jim povoleno חֻלִּין porážet, neboť je psáno:
יהוה, tvůj Bůh, rozšíří tvé hranice, jak ti pověděl, a ty si řekneš: Pojedl bych maso, protože právě dostaneš chuť na maso, smíš je jíst podle své chuti. I když budeš daleko od místa, které si יהוה, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam umístil své jméno, smíš porážet svůj skot i brav, jejž ti יהוה dal, tak, jak jsem ti přikázal. Smíš je jíst ve svém městě podle své chuti. Smíš je jíst stejně, jako se jí gazela či jelen; smí je jíst nečistý stejně jako čistý. Jen se utvrď v tom, abys nejedl krev - vždyť krev, to je život! Nesmíš tedy s masem jíst jeho život. (5M 12:20-23)

Naši učenci stanovili, že se zákaz porážení חֻלִּין vztahuje na oblast ve vzdálenosti 2 000 loket (tedy zhruba kilometr) od hranic Jeruzaléma; 2 000 loket je מִחוּץ vnější okraj tábora, vesnice nebo města, neboť je psáno:
Naměříte tedy vně za městem dva tisíce loket jako východní okraj, dva tisíce loket jako jižní okraj, dva tisíce loket jako západní okraj a dva tisíce loket jako severní okraj, takže město bude uprostřed. To budou mít za městské pastviny. (4M 35:5)

To co je vně tuto oblast, tedy co je ve vzdálenosti větší než 2 000 loket, se označuje jako רָחוֹק (odstup), neboť je psáno:
A přikázali lidu: Jakmile spatříte schránu smlouvy
יהוה, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní. Mezi vámi a ní bude ovšem odstup רָחוֹק zhruba dvou tisíc loket; nepřibližujte se k ní. (Jozue 3:3-4)

Znamená to tedy, že v Jeruzalémě je povoleno porážet pouze v místech vzdálených více než 2 000 loket od okraje města, tedy v místech, které mají od Svatého města náležitý odstup רָחוֹק.
Pokud někdo vykoná běžnou porážku v Jeruzalémě nebo v jeho přímém okolí, tedy ve vzdálenosti do 2 000 loket od hranic města, bude potrestán (výše zmíněným) trestem zvaným
כָּרֵת, tj. bude vyobcován z Lidu Izraele.

Někteří naši učenci neschvalovali po dobu trvání vyhnanství porážení skotu a bravu nejenom v Jeruzalémě, ale i všude jinde ve Svaté zemi a také všude mimo Svatou zemi.

Ten kdo by chtěl znát argumenty podporující zákaz porážek skotu a bravu po dobu trvání exilu a argumenty zpochybňující tento zákaz, by si měl přečíst dílo šejcha Abú Júsufa Jakúba ibn Samawajh al Kirkisání كتاب الأنوار  ספר האורות Kniha světel a dílo Nahlédnutí الاستبصار šejcha Abú Jakúba Júsufa al-Basír a díla dalších učenců, mír s nimi.

A nyní zmíním argumenty těch, kteří zastávají názor, že je povoleno porážet skot a brav na místech, které jsou vzdálena více než 2 000 loket od Jeruzaléma.
Tito zastánci porážek tvrdí, že k rozšíření
רחבה, odvozeno od יַרְחִיב, zmíněnému ve větě יהוה, tvůj Bůh, rozšíří tvé hranice, jak ti pověděl,… a k vyvolení רחקה, odvozeno od יִרְחַק, zmíněnému ve větě I když budeš daleko od místa, které si יהוה, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam umístil své jméno,… již došlo, neboť je psáno: יהוה dal Izraeli celou zemi, jak se přísahou zavázal jejich otcům, že jim jí dá. Obsadili ji a usadili se v ní. (Jozue 21:43)

Od doby, kdy došlo rozšíření hranic je povoleno porážet חֻלִּין, tedy skot a brav pro běžnou konzumaci na místech, které jsou vzdálena více než 2 000 loket od Jeruzaléma.

Protože Alláh* již rozšířil hranice, tj. dal v dávné minulosti Izraeli celou zemi, jak se přísahou zavázal našim praotcům; je od toho rozšíření hranic - předání země možné porážet skot a brav pro běžnou konzumaci mimo Jeruzalém a jeho blízké okolí.
Alláh* totiž nepřikázal: Dokud se vaše země bude rozprostírat v hranicích, do kterých jsem ji rozšířil, smíš jíst maso ani nepřikázal: Dokud vám bude patřit tato země, smíte jíst maso; přikázal ale:
יהוה, tvůj Bůh, rozšíří tvé hranice, jak ti pověděl a dále pak I když budeš daleko od místa, které si יהוה, tvůj Bůh, vyvolí... smíš porážet svůj skot i brav; a jak již bylo zmíněno, ke splnění těchto podmínek již došlo.

* Dílo je sepsáno v judeo-arabském jazyce, proto autor používá arabské slovo الله אללה Alláh; slovo Alláh používá jako arabské slovo pro Jediného Boha, ne jako jméno Jediného Boha - poznámka překladatele.

Ten kdo se domnívá, že věta - Porážet dobytek a jíst maso můžeš ovšem ve všech svých branách, kdykoli po něm zatoužíš, podle požehnání, které ti dal יהוה, tvůj Bůh (5M 12:15) - dokazuje, že dané území musí být pod naší kontrolou, ve skutečnosti žádný důkaz nemá, neboť se vztahuje i na území, která pod naší kontrolou nejsou, což dokazuje verš řečený vyhnancům: Vynášejte ve svých branách pravdu a pokojný soud. (Zachariáš 8:16)

Ani následující verš nespojuje slovo brána s územím pod naší kontrolou: Převěju je lopatou na obilí v branách země (Jeremiáš 15:7).
V případě verše: Bóaz vystoupil k bráně a posadil se tam. (Rút 4:1) znamená slovo brána místo, kde se soudí, a není důležité, zda se jedná o území pod naší kontrolou.

A ten, komu nestačí uvedené argumenty, může jako další argument posloužit věty: a ty si řekneš: Pojedl bych maso, protože právě dostaneš chuť na maso, smíš je jíst בְּכָל-אַוַּת נַפְשְׁךָ podle své chuti (když po něm celou svou duší toužíš)…. Smíš je jíst ve svém městě podle své chuti (když po něm celou svou duší toužíš), které vyvrací jakékoli omezení, a znamenají, že konzumace masa není omezena.
Přesný význam výrazu podle své chuti nám pomůže pochopit verš: Nyní tedy, králi, když
לְכָל-אַוַּת נַפְשְׁךָ celou svou duší toužíš táhnout dolů, přitáhni. (1 Samuelova 23:20), kde je použit stejný výraz ve smyslu (je přesněji přeložen do českého jazyka - pozn. překladatele): Když celou svou duší toužíš.
Verš tedy znamená, že je možné vykonat porážku kdykoli máme chuť na maso, neboť je psáno: smíš je jíst podle své chuti tedy, když po něm celou svou duší toužíš.
Maso tedy můžete jíst, jak se vám zlíbí (Autor použil termín: Maso je již povoleno).
Tento názor potvrzuje i Danielův příběh: Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů. (Daniel 10:3)
Z verše jasně vyplývá, že maso i víno konzumoval před i po jeho truchlení pro Jeruzalém.

Také ten kdo tvrdí, že se jedná pouze o konzumaci zvěřiny, ptáků nebo ryb, nemá pro své tvrzení žádnou oporu.

Ale také ti, kdo zastávají názor, že po dobu trvání exilu není povoleno konzumovat maso, předložili mnoho argumentů.
Odkazují se na příběh Saula (1 Samuelova 14), například na verš Lid se tedy vrhl na kořist, brali brav i skot i býčky a poráželi je na zemi. Lid ho jedl na krvi
עַל-הַדָּם (1 Samuelova 14:32).
Příběh se ale naráží na porážení skotu a bravu způsobem Sabejců a jiných modloslužebníků; ti sice poráželi zvířata (technicky vzato) podobným způsobem jako Izraelité, krev porážených zvířat ale obětovali démonům (božstvům), tak že ji shromažďovali v jámách nebo jí pokropili zem, věřili totiž, že touto cestou démony (božstva) uspokojí; poté uspořádali kolem jámy nebo na zemi pokropené krví hostinu, na které konzumovali maso poražených zvířat.  
Věřili, že se jedná o společnou hostinu lidí a démonů (božstev).
Příběh vypráví o tom, jak lid z hladu a z radosti porážel kořist, ze které proudila krev; lid pak jedl maso takto poraženého dobytka na zemi potřísněné krví.
Jejich chování nutně muselo budit dojem modloslužby.
Když si toho všiml Saul, zakázal jim to: On vzkřikl: Zachovali jste se věrolomně. Okamžitě ke mně přivalte veliký kámen (1 Samuelova 14:33).
A další verš nás informuje: A Saul vybudoval
יהוה oltář. Byl to první oltář, který יהוה vybudoval (1 Samuelova 14:35).
Oltář byl použit pro porážku
חֻלִּין, tedy skotu a bravu pro běžnou konzumaci: Rozejděte se mezi lid s výzvou, ať každý ke mně přivede svého býka nebo svou ovci. Tady je porazíte a sníte, abyste nehřešili proti יהוה tím, že byste jedli na krvi (1 Samuelova 14:34).
Saul tak zabránil tomu, aby jedli způsobem typickým pro modláře; nedovolil, aby jejich chování připomínalo zakázané chování modlářů, bez ohledu na to, že příčinou jejich chování nebylo uctívání démonů (pohanských božstev).

Nikdo by si neměl myslet, podobně jako někteří učenci, že tento oltář byl vybudován pro pokojné oběti, tedy že na tomto oltáři byly poráženy a následně konzumovány pouze pokojné oběti; tento pohled je nepřijatelný.
K porážkám totiž nedocházelo v blízkosti Stanu setkávání; Stan setkávání byl od místa porážky velmi vzdálen.
Je obecně známo, že je zakázáno konzumovat maso pokojné oběti osobám nečistým typem nečistoty
טומאה קלה, tedy tzv. lehčí formu nečistotou, která znečišťuje pokrmy a nápoje, ne však osoby a nádoby.
Porušení zákazu se trestá vyobcováním z Lidu Izraele, neboť je psáno: Bude-li však někdo jíst maso
יהוה hodu oběti pokojné a přitom bude nečistý, bude vyobcován ze svého lidu. (3M 7:19-20)
O co větším porušením Zákona by byla konzumace masa pokojné oběti osobám nečistým typem nečistoty
טומאה חמורה, tedy tzv. těžkou formou nečistoty, konkrétně טומאה מת.

Je nesmyslné tvrdit, že Saul nerespektoval Zákon a umožnil svým lidem porážet a konzumovat pokojné oběti, ač byli rituálně nečistí; nebo že si myslel, že napodobují zvyky pohanů; ne, jednalo se pouze o preventivní opatření.
Pokud by totiž Zákon porušili, Písmo Svaté by se o tom zmínilo; protože se ale o ničem podobném nezmiňuje, je jasné, že k porušení nedošlo a je jasné, že šlo o prevenci, ne o nějaké sjednání nápravy.